Antuka je povrch vyráběný z jemně drcených pálených cihel nebo pálených střešních tašek.

Antukový povrch je tradičním a nejrozšířenějším povrchem v České republice. Antuka se řadí mezi pomalé povrchy, který je vhodný jak pro rekreační tenisty, tak pro profesionály. Mezi určité nevýhody patří zejména potřeba časté údržby povrchu, jeho obnova před každou sezónou a vysoká spotřeba vody. Tyto nevýhody jsou však plně vyváženy nízkými náklady na výstavbu kurtu a skvělý požitek ze hry. 

Rozlišujeme dva základní duhy antuky:

• antuka vyráběná z břidlicových tašek
• antuka vyráběná z pálených cihel

Antuka vyráběná ze střešních tašek:

Přednosti:

• delší životnost,
• lepší propustnost vody,
• vyšší objemová hmotnost – větší odolnost vůči vyplavování při prudkých deštích nebo odfouknutí větrem.

Zápory:

• rychlejší vysychání kurtu při vyšších teplotách v letních měsících.

Antuka vyráběná z pálených cihel:

Přednosti:

• velmi dobře zpracovatelná,
• měkčí a pomalejší kurt, což snižuje zátěž na klouby,
• drží vodu v letních měsících,
• při deštích lépe saje vlhkost,
• dobrá koordinace při hře.

Zápory:

• pomalejší vysychání kurtu,
• méně odolná vůči vyplavování kurtu a odfouknutí větrem (vyšší spotřeba při údržbě kurtu).

Antuka o zrnitosti 0-3 mm je vhodná pro tenisová hřiště, dětská sportoviště, běžecké dráhy a podobně.

Antuka o zrnitosti 2-4 mm je vhodná jako dekorace pro úpravu hrobů, cest, dekorativních ploch a podobně.

Zajímavost na závěr:

Kde si myslíte, že vznikl název antuka? Kdo tipuje Anglii, tak se kupodivu mýlí. Jedná se o fonetickou výslovnost francouzského En tout ca, která se čte An tu ka, a znamená: V každém případě!

Výraz měl zdůraznit, že antukový kurt je způsobilý za každého počasí, na rozdíl například od travnatých kurtů, na kterých se po dešti hrát nedalo. Do spisovné češtiny se antuka dostala po roce 1945.